Produkce emisí skleníkových plynů při pěstování a zpracování potravinářské pšenice a výrobě chleba.

Hodnocení environmentálních dopadů produktů se provádí s ohledem na celý životní cyklus (Kočí 2009).

V diplomové práci Robina Hyšplera ze Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se zkoumalo pěstování pšenice v konvenčním a ekologickém systému hospodaření, zpracování mouky a chleba a distribuce těchto produktů do jídelen. Zjištěné údaje dávají ucelený přehled o tom, jaká emisní zátěž vzniká při přípravě daných produktů.

V České republice se na celkových emisí skleníkových plynů v roce 2008 podílelo zemědělství 6 % (Anonym 1, 2010). Toto číslo ukazuje, jak velký je vliv zemědělství na uvolňování skleníkových plynů a kolik oxidu uhličitého bychom mohli ušetřit v lepším systému hospodaření.

Podle Fotta a kol., (2003) jsou emise ze zemědělství nejvíce uvolňovány z aplikace hnojiv a pesticidů. Z toho lze předpokládat, že emisní zátěž z konvenčního zemědělství je větší než emisní zátěž z ekologického zemědělství, kde se nesmí používat rychle se rozpouštějící minerální hnojiva a pesticidy (Daxbeck a kol., 2008). Studie tento předpoklad podporuje, protože dle tabulky č. 1 je patrná větší emisní zátěž z konvenčního zemědělství než ze zemědělství ekologického. 

Tabulka č. 1: Emisní zátěž v jednotlivých agrotechnických operacích a vstupech na 1 kg pšenice v konvenčním a ekologickém zemědělství